Život koňaku je jako život muže .

V jednom časopise jsem četl takovou úvahu nebo spíše přirovnávání člověka a jeho charakter s charakterem různých zvířat. Tak jsem zkusil takový malý članek samozřejmě na téma člověk a koňak ...  

  Když se zrodí nový koňak  je čirý a čistý jako právě narozené nemluvně, je sním také mnoho práce a příprav jako s malým novorozenětem. Mladý koňak se dále upravuje a šlechtí , jako když se vychovává malý kluk. Když chceme aby z něj něco bylo. Tak i chceme aby z tohoto mladého koňaku bylo něco mimořádného a kvalitního.

Mladý koňak je pak jako mladý muž. Plný síly a elánu, svižný, intenzivně ostrý až drsný.Čím déle zraje v sudu, proplouvá časem a v poklidu stárne, ubývá na jeho ostrosti a drsnosti. Tím získává na své kvalitě a jemnosti. Jako vyzrálý muž u kterého se zjemňují rysy. Je jemný, taktní s určitou dávkou kvality. 

 U starého a vyzrálého koňaku můžeme poznat jeho jemnost, vyváženost a jiskru. Taktéž i u staršího muže očekáváme jeho vzácný poklid, kvalitu a jemnost. 

Ovšem i zrání koňaku má svůj konec a po svém dovršení kolem 70 ti let musí ukončit svůj vývoj a vyjmout se ze sudu aby se uchovala navždy jeho vzpomínka na lahodnou chuť. Muž po 70 ti letech už taky k ničemu není a je rád když na něj také zůstane hezká vzpomínka.