Milan Pavlíček

Pozdravy z Gognacu aneb jak jsem poznal koňak .

13. 07. 2010 7:39:43
Jako každý z nás i já si v době dospívání prožil různé seznamování s alkoholem . Samozřejmě nechybělo takové to vytahování a machrování , kdo toho co nejvíce vypije a nic mu není atd. Zkoušeli jsme všechno možné ale vzhledem na náš studentský věk , hlavně levné . Na chatě na venkově dominovalo pivo a nějaký ten rum a Fernet . V Praze jsme byli spíš vinárnickými typy a ve vinárně Arkádia , která byla naší domovskou základnou jsme holdovali vodce , Becherovce , sem tam nějaká ta Whisky ( ale o výplatě ) a pak často míchané nápoje . Tenkrát jsem o koňaku věděl jen že je to francouzské fajnové pití za těžký peníz ...

Jak říkám , prošel jsem si tím , čím musí asi projít až na výjímky každý normální konzument alkoholu a dobrého pití . Sám pak člověk pozná co mu vyhovuje a chutná , jestli se na pití úplně vykašlat a nebo uspokojovat své chutě nějakou dobrou tekutinou ať vínem či pivem a nebo právě zmiňovanou kořalkou .

Startem mého zájmu o koňak byl článek v cestovatelském časopise Koktejl , kde autor velmi citlivě , s nádechem něčeho výjímečného a ušlechtilého popisoval výrobu a život kolem této ušlechtilé tekutiny . Popisoval tamější pohodu malého malebného městečka Cognac a já si představoval malé poklidné městečko spíš vesnici obehnanou vinicemi , něco podobného jako u nás na Moravě . Mýlil jsem se ! Městečko Cognac by se dalo přirovnat velikostí k Benešovu nebo Příbrami nebo Jihlavě . Je to velmi rušné město s bohatou historií , kde se například narodil král František první . Autor se dále ubírá k firmě Martell , kde popisuje s lehkostí charakter jednotlivých druhů koňaků .

Článek i fotografie mě velmi nadchli , že jsem se začal zajímat o tento luxusní jantarově zbarvený mok . Do té doby jsem myslel , že existuje jen nějakých pět , šest firem co jsem jejich značky viděl tady u nás v prodeji , opět jsem se mýlil ! Ano firmy Martell , Hennessy , Courvoisier , Remy Martin , Camus a Godet jsou největší a nejznámější koňakové firmy ale dalším objevováním jsem našel další stovky farmářů , vinohradníků , destilérií , firem a lidí , kteří se kolem výroby koňaku pohybují až jsem se dostal do počtu tisíců .

Pravda je , že díky změně režimu se trh s alkoholem začal rozvíjet a začali dovážet i jiné značky ale především i značky méně známé , malé rodinné firmy , které produkují kolikrát takové skvosty , že mohou hravě konkurovat i těm velkým a známým gigantům . Sám mám tyto malé firmy raději , pro jejich domácí ruční práci , rodinný vlídný přístup až familiárnost . I český člověk raději nakupuje u malého soukromníka , kde ví že to víno , pálenka nebo i uzenina mléko a nebo pečivo je kvalitnější po domácky vyráběné bez velkého množství náhražek chemikálií a stabilizátorů . Pravda je , že každý malý vinař či rodinná firma produkující koňak se hned pyšní výrobou na přírodní bázi bez přidávání chemikálií , na to kladou veliký důraz .

Především při koupi u nás takového koňaku od malého pěstitele , získáte za menší peníz velmi hodnotný a chuťově výborný destilát , který svou kvalitou může hravě konkurovat těmto velkým gigantům u kterých navíc platíte značku .

Za ta léta hledání a přijímání zpráv o koňaku , vyhledávání novinek , prezentací a kontaktování koňakových firem , jsem zmapoval prodej koňaku na českém trhu . Dokážu zákazníkovi poradit a obstarat výborný koňak odpovídající cenově své kvalitě . Vím kde obstarat novinky , rarity a nebo dárková balení . Prostě koňak zvaný francouzskými sklepmistry " Eaux De vie " ( voda života ) mám rád žiji jeho život a koňaku jako kultuře jsem zcela podlehl .Tím nechci zatracovat destiláty domácí výroby , které jsou také velmi dobré a některé dobře známé ve světě jako třeba Becherovka , slivovice od R.Jelínka a nebo Absint . Specifický český rum , vím že to je rozdíl s pravým rumem ale pravý český grog bez rumu s lodičkou nebo Božkov to prostě nejde .

Za ta léta jsem si vytříbil chuť na čisté destiláty po kterých ráno nebolí hlava . Pamatuji na ta mladická léta , na ta těžká rána kdy si člověk myslí , že mu vyměnili mozek o číslo větší než má hlavu a ten se dere ven . Ten pocit permoníků co tlučou palicemi a kladivy a v ústech jako v polepšovně . Teď už takové problémy nemám , né že bych se naučil nějak lépe pít ale člověk si za ta léta vytříbil chuť a ví jak a co mu dělá potěšení aniž by se úplně odepsal . Prostě když už piji , snažím se pít to nejlepší a nejkvalitnější . Rád se v této oblasti ušlechtilých destilátů pohybuji , rád si o destilátech povídám , rád o destilátech píši a proto jsem se rozhodl se s Vámi podělit o zážitky a poznatky přímo z klébky tohoto zlatavého moku z Cognacu z Francie . Chci napsat pozdravy z Cognacu o historii a životu a o lidech žijící a produkující Eaux De Vie ale to až příště ...

Autor: Milan Pavlíček | karma: 10.56 | přečteno: 1503 ×
Poslední články autora