Poitou Charentes je j západní department Francie jehož břehy omývá Atlantik . Je to kraj pestrý a různorodý , který se živý především turistikou díky své poloze u oceánu a města jako třeba Royan nebo La Rochelle turistikou jen žijí . Samozřejmě je tu i rybolov a zemědělství ale pro mě nejzajímavější je v tomto kraji pěstování vinné révy a výroby koňaku …
Jak jsem již minule psal , úplně jsem tomuto koníčku nebo spíš koni propadl a často jsem promýšlel , že jako takové završení mého koňakového snažení by nebylo na škodu se do kolébky koňaku také podívat . Už také proto , že když už se o něco takového zajímám a to hodně , měl bych na vlastní oči vidět a zažít jak se se to zrodí , vyrábí a produkuje , abych tady pak někomu nevykládal moudra jen z knih a internetu , sám něvěděl jak to opravdu vypadá v reálu . Prožít pár dní nebo týdnů přímo v srdci všech těch vinohrdů , palíren a sklepů . Alespoň chvíli žít s místními život co se točí kolem koňaku , nasávat atmosféru starých sklepů v níchž odpočívají dlouhá léta staré dubové sudy , ve kterých zraje ten jantarově zlatý mok . Nasávat vůni starých sklepů a palíren a vlastně celkově také především nasávat .
Přemýšlel jsem o tom častěji a častěji , začal shromažďovat z internetu všechny možné podklady našeho budoucího výletu nebo spíš výpravy . Konzultoval jsem toto všechno s kamarádem Jirkou , který pro tyto " bejkárny " má slabost a nadšení . Už léta předtím jsme vysedávali po pražských hospůdkách a barech a mluvili o tom , že by se mělo něco takového podniknout . Samozřejmě bez bab ! To je jasný , že ženská a ještě zákonitá manželka cítění pro věc nemá a kazila by celkový dojem z výpravy .
Jirka navrhoval Cubu , jet tam na rum než Fidel natáhne brka a všechno se tam může bůhví jak změnit a zamotat . Po několika návštěvách místních podniků jsme se už omezili jen na Evropu a to Skotsko na Whisky , Irsko na Whiskey a Francii na Calvados nebo Cognac . Zvítězil můj oblíbený koňak . Teď už jen vypilovat podrobnosti , zvolit termín , sehnat ubytování a prachy a stačí jen vyrazit .
Teď už jsem reálněji shromažďoval podklady k naší výpravě , ubytování , hotely , pensiony a kempy , kolik co stojí atd. dále kde jsou exkurze a návštěvy a i nějaká muzea . Trochu té kultury abychom nebyli jen v tom lihovém opojení tak trochu toho kulturna neuškodí , ať nejsme za zvířata .
Po pár měsících a barových konzultací s kamarádem Jirkou jsme měli podklady tak nějak pohromadě a zbývalo už jen sehnat a vybrat ubytování a to hlavní sehnat na tu naší bláznivou výpravu peníze , to bylo asi to nejzákladnější . Těch není nikdy dost a to ještě když je člověk ženatý a má rodinu tak na koníčky bláznivého chlapa a je li ten koníček ještě ke všemu alkohol , no to už vůbec ! No tak co s tím ? Nechat si zajít chuť , teď když je to tak pěkně naplánovaný ? - NIKDY !
No a tak jsme s kamarádem Jirkou a ještě jednou kamarádkou Jitko zvanou Peinda od nás z práce kde nám říkali Jameson team , jsme zasedli jednoho krásného letního dne do letního baru na břehu Vltavy v Praze na nábřeží do baru Na náplavce. Usadili jsme se pohodlně do proutěných ratanhových křesílek a začali ještě jednou probírat finanční situaci výpravy Cognac . Bylo to trochu barbarství zapíjet koňakovou výpravu zapíjet Whiskey když jsme si objednali Jamesona ale to nevadilo .
Přišle k nám poněkud omšelý a unavený mladý barman a divil se , že si dáváme zrovna Jamesona když Tullamorka je prý lepší , prodávanější a hlavně proto že má v láhvi asi jen čtyři poslední panáky co mu tu zbyli . No nic budeme tady pokračovat v Tulče pravil Jirka . Ono totiž po sléze z barmana vypadlo , že v noci na dnešek tu měli nějaký bujarý večer a skoro všechen Jameson byl vypit .
Panáků začalo přibývat a z toho všeho vzešlo založit si takzvané " tajné konto " na které bychom měsíčně tisícovku oba přispívali a až tam bude dost tak vyrazíme do Francie . Bylo to možná jediné nejrozumnější řešení , jinak by jsme peníze stejně nedali dohromady . Vše jsme samozřejmě zapili dalšími panáky Tulči . Dohoda ujednána , zítra skočíme založit konto do banky , tak proč to nezapít . Jenže s přibývajícími panáky je můj kamarád Jirka družnější a začal objednávat i pro barmany , kteří to nenechali jen tak začali " rundu " obracet . Po sléze barmani zavřeli bar a začala panáková vichřice , Pinda nevydržela , odpadla a aniž bychom si toho všimli potichu se vytratila . Kdy a jak jsme se vytratili nebo spíš vypotáceli my to už nikdo nevím , jen si pamatuji , že na nábřeží jsem se snažil koukat v kolik nám jede tramvaj domů . V tom už jen slyším jak Jirka říká " na to se vys... " vpotácel se do vozovky , rozpřáhl ruce a nohy a se svým sto dvaceti kilovým tělem tam stál jak opilá skála a chytal taxíka a skoro půl pražské dopravy . Co jsme taxikářovi blábolili a kolik jsme vůbec platili , to už si nikdo z nás nepamatuje , prostě okno jak výkladní skříň .
Na druhý den ráno , žízeň , žízeň a v hlavě jak vymeteno . To jsou ty rána , kdy se člověk snaží rozpomenout co se vlastně dělo a bojí se podívat do peněženky . Co jsme si slíbili , tak i splnili , dali se dohromady abychom vypadali zase jako lidi a jeli založit účet do banky . To se i přes stav ze včerejška nějak podařilo a my začali poctivě ukládat penízky na účet . Každým uložením na účet se nám Francie přibližovala , sumička se nám začala baculatět a my už cítili , že se to blíží .
Začalo se trochu organizovat , připravit Páťu na cestu ( můj plechový miláček značky Ford ) . vyměnit ty kapitalistický Eura , zvolit na pevno trasu a zajistit ubytování . S trasou problém nebyl až na přejezd přes Švýcarsko , tudy jsem chtěl jet . Jenže Jirka přišel s tím , že přes Švýcarsko nemůžeme jelikož tam dříve nějaký čas pracoval v hotelu v kuchyni a dluží tam pár stovek Franků na pojištění .´Říkal , že ty debilové Švýcarský jsou schopni nás zavřít a sebrat nám auto - tudy tedy ne ! Nevadí vezmeme to kolem už dříve přes Francii .
Teď už zbývalo jen nás někde ubytovat a jelikož Jirka pracoval jako šéfkuchař v jednom hotelu patřící francouzskému řetězci slíbil , že se pokusí ubytování zajistit . Jednoho dne mi volá a říká " jak mě máš rád ? " , říkám mu " jako sůl vole ! " a on odpovídá " Tak hele , náš ředitel volal do toho Cognacu a zajistil nám ZADARMO ubytování se snídaní na celý týden , dobrý ne ? " . Bylo to sakra dobrý , když tím ušetříme mrzké Euro za ubytování a tím zase bube víc Euro na koňáček .
Korunek přibývalo a my jsme cítili , že už je to tady a proto je čas stanovit někde v příjemné hospůdce termín odjezdu . Po pár vzrušivých panácích jsme stanovili termín odjezdu na pátek podvečer 26 září . Byl to rozumný datum , kdy už je po dovolených , není takové horko ale na druhou stranu je stále ještě hezky a nemotá se po dálnicích plno turistů a dovolenkářů . Prostě ideální cestování pro naší výpravu . Teď už přežít léto a prázdniny a hurá Francie ...
