Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pozdravy z Cognacu - I

19. 07. 2010 7:01:50
Poitou Charentes je j západní department Francie jehož břehy omývá Atlantik . Je to kraj pestrý a různorodý , který se živý především turistikou díky své poloze u oceánu a města jako třeba Royan nebo La Rochelle turistikou jen žijí . Samozřejmě je tu i rybolov a zemědělství ale pro mě nejzajímavější je v tomto kraji pěstování vinné révy a výroby koňaku ...

Jak jsem již minule psal , úplně jsem tomuto koníčku nebo spíš koni propadl a často jsem promýšlel , že jako takové završení mého koňakového snažení by nebylo na škodu se do kolébky koňaku také podívat . Už také proto , že když už se o něco takového zajímám a to hodně , měl bych na vlastní oči vidět a zažít jak se se to zrodí , vyrábí a produkuje , abych tady pak někomu nevykládal moudra jen z knih a internetu , sám něvěděl jak to opravdu vypadá v reálu . Prožít pár dní nebo týdnů přímo v srdci všech těch vinohrdů , palíren a sklepů . Alespoň chvíli žít s místními život co se točí kolem koňaku , nasávat atmosféru starých sklepů v níchž odpočívají dlouhá léta staré dubové sudy , ve kterých zraje ten jantarově zlatý mok . Nasávat vůni starých sklepů a palíren a vlastně celkově také především nasávat .

Přemýšlel jsem o tom častěji a častěji , začal shromažďovat z internetu všechny možné podklady našeho budoucího výletu nebo spíš výpravy . Konzultoval jsem toto všechno s kamarádem Jirkou , který pro tyto " bejkárny " má slabost a nadšení . Už léta předtím jsme vysedávali po pražských hospůdkách a barech a mluvili o tom , že by se mělo něco takového podniknout . Samozřejmě bez bab ! To je jasný , že ženská a ještě zákonitá manželka cítění pro věc nemá a kazila by celkový dojem z výpravy .

Jirka navrhoval Cubu , jet tam na rum než Fidel natáhne brka a všechno se tam může bůhví jak změnit a zamotat . Po několika návštěvách místních podniků jsme se už omezili jen na Evropu a to Skotsko na Whisky , Irsko na Whiskey a Francii na Calvados nebo Cognac . Zvítězil můj oblíbený koňak . Teď už jen vypilovat podrobnosti , zvolit termín , sehnat ubytování a prachy a stačí jen vyrazit .

Teď už jsem reálněji shromažďoval podklady k naší výpravě , ubytování , hotely , pensiony a kempy , kolik co stojí atd. dále kde jsou exkurze a návštěvy a i nějaká muzea . Trochu té kultury abychom nebyli jen v tom lihovém opojení tak trochu toho kulturna neuškodí , ať nejsme za zvířata .

Po pár měsících a barových konzultací s kamarádem Jirkou jsme měli podklady tak nějak pohromadě a zbývalo už jen sehnat a vybrat ubytování a to hlavní sehnat na tu naší bláznivou výpravu peníze , to bylo asi to nejzákladnější . Těch není nikdy dost a to ještě když je člověk ženatý a má rodinu tak na koníčky bláznivého chlapa a je li ten koníček ještě ke všemu alkohol , no to už vůbec ! No tak co s tím ? Nechat si zajít chuť , teď když je to tak pěkně naplánovaný ? - NIKDY !

No a tak jsme s kamarádem Jirkou a ještě jednou kamarádkou Jitko zvanou Peinda od nás z práce kde nám říkali Jameson team , jsme zasedli jednoho krásného letního dne do letního baru na břehu Vltavy v Praze na nábřeží do baru Na náplavce. Usadili jsme se pohodlně do proutěných ratanhových křesílek a začali ještě jednou probírat finanční situaci výpravy Cognac . Bylo to trochu barbarství zapíjet koňakovou výpravu zapíjet Whiskey když jsme si objednali Jamesona ale to nevadilo .

Přišle k nám poněkud omšelý a unavený mladý barman a divil se , že si dáváme zrovna Jamesona když Tullamorka je prý lepší , prodávanější a hlavně proto že má v láhvi asi jen čtyři poslední panáky co mu tu zbyli . No nic budeme tady pokračovat v Tulče pravil Jirka . Ono totiž po sléze z barmana vypadlo , že v noci na dnešek tu měli nějaký bujarý večer a skoro všechen Jameson byl vypit .

Panáků začalo přibývat a z toho všeho vzešlo založit si takzvané " tajné konto " na které bychom měsíčně tisícovku oba přispívali a až tam bude dost tak vyrazíme do Francie . Bylo to možná jediné nejrozumnější řešení , jinak by jsme peníze stejně nedali dohromady . Vše jsme samozřejmě zapili dalšími panáky Tulči . Dohoda ujednána , zítra skočíme založit konto do banky , tak proč to nezapít . Jenže s přibývajícími panáky je můj kamarád Jirka družnější a začal objednávat i pro barmany , kteří to nenechali jen tak začali " rundu " obracet . Po sléze barmani zavřeli bar a začala panáková vichřice , Pinda nevydržela , odpadla a aniž bychom si toho všimli potichu se vytratila . Kdy a jak jsme se vytratili nebo spíš vypotáceli my to už nikdo nevím , jen si pamatuji , že na nábřeží jsem se snažil koukat v kolik nám jede tramvaj domů . V tom už jen slyším jak Jirka říká " na to se vys... " vpotácel se do vozovky , rozpřáhl ruce a nohy a se svým sto dvaceti kilovým tělem tam stál jak opilá skála a chytal taxíka a skoro půl pražské dopravy . Co jsme taxikářovi blábolili a kolik jsme vůbec platili , to už si nikdo z nás nepamatuje , prostě okno jak výkladní skříň .

Na druhý den ráno , žízeň , žízeň a v hlavě jak vymeteno . To jsou ty rána , kdy se člověk snaží rozpomenout co se vlastně dělo a bojí se podívat do peněženky . Co jsme si slíbili , tak i splnili , dali se dohromady abychom vypadali zase jako lidi a jeli založit účet do banky . To se i přes stav ze včerejška nějak podařilo a my začali poctivě ukládat penízky na účet . Každým uložením na účet se nám Francie přibližovala , sumička se nám začala baculatět a my už cítili , že se to blíží .

Začalo se trochu organizovat , připravit Páťu na cestu ( můj plechový miláček značky Ford ) . vyměnit ty kapitalistický Eura , zvolit na pevno trasu a zajistit ubytování . S trasou problém nebyl až na přejezd přes Švýcarsko , tudy jsem chtěl jet . Jenže Jirka přišel s tím , že přes Švýcarsko nemůžeme jelikož tam dříve nějaký čas pracoval v hotelu v kuchyni a dluží tam pár stovek Franků na pojištění . ́Říkal , že ty debilové Švýcarský jsou schopni nás zavřít a sebrat nám auto - tudy tedy ne ! Nevadí vezmeme to kolem už dříve přes Francii .

Teď už zbývalo jen nás někde ubytovat a jelikož Jirka pracoval jako šéfkuchař v jednom hotelu patřící francouzskému řetězci slíbil , že se pokusí ubytování zajistit . Jednoho dne mi volá a říká " jak mě máš rád ? " , říkám mu " jako sůl vole ! " a on odpovídá " Tak hele , náš ředitel volal do toho Cognacu a zajistil nám ZADARMO ubytování se snídaní na celý týden , dobrý ne ? " . Bylo to sakra dobrý , když tím ušetříme mrzké Euro za ubytování a tím zase bube víc Euro na koňáček .

Korunek přibývalo a my jsme cítili , že už je to tady a proto je čas stanovit někde v příjemné hospůdce termín odjezdu . Po pár vzrušivých panácích jsme stanovili termín odjezdu na pátek podvečer 26 září . Byl to rozumný datum , kdy už je po dovolených , není takové horko ale na druhou stranu je stále ještě hezky a nemotá se po dálnicích plno turistů a dovolenkářů . Prostě ideální cestování pro naší výpravu . Teď už přežít léto a prázdniny a hurá Francie ...

Autor: Milan Pavlíček | pondělí 19.7.2010 7:01 | karma článku: 4.98 | přečteno: 1039x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Pravda bolí

Tak třeba já osobně jsem zastáncem a tradičním uživatelem lži. Nač si kazit život zbytečnou a hloupou pravdou, když si můžeme všechno tak krásně nalhávat a užívat pohody?

24.11.2017 v 8:49 | Karma článku: 21.55 | Přečteno: 1443 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 257 | Diskuse

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 301 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 142 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2235
Jsem jeden z mála fandů ušlechtilých destilátů , jako je " Eau de Vie " voda života a tou je pro mne Cognac . TOPlist


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.