Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

ARMAGNAC versus COGNAC

25. 05. 2011 7:42:02
Zřejmě jste si ho v baru nebo restauraci nikdy neobjednali - větší slávu vždycky sklízel jeho slavnější bratr cognac. Přesto jste o této pálence, vyráběné z vinných hroznů, už zřejmě slyšeli nebo aspoň četli o místě jejího původu. Gaskoňsko totiž vedle mušketýra d ́Artagnana a Cyrana z Bergeracu proslavil právě armagnac...

ARMAGNAC

Historie

Počátky pálení vína v této oblasti se nedají zcela přesně určit, neb destilace jakožto práce Královského Umění byla v Evropě adeptům známa již před nadvládou Říma. Vinná réva jako královská rostlina byla primárním materiálem, z kterého se od nepaměti destilací získávala „aqua vitae“. Nejstarší dochované destilerie bývaly v celé Evropě zřízeny na místech starých klášterů a opatství. Neb právě zde se mniši věnovali nejen modlitbám a práci na poli, ale i matematice, astronomii, fyzice, přírodním vědám a medicíně. Vinná esence „aqua vitae“ sama o sobě byla lékem širokého použití ve vrcholném středověku sloužila i k výrobě mnoha dalších vysoce potentních léků qintesencí, elixírů a jiných život a zdraví rozhojňujících produktů. Roku 1313 kardinál Vidal Du Four ve svém pojednání Pour conserver la santé et rester en forme vyjmenovává několik desítek ctností vinné esence „l ́aqua ardente“. – A pravda je stále stejná, ve středověku i dnes, jest to elixír zdraví a dlouhověkosti, účinný proti stárnutí, nechutenství, slabosti, zádumčivosti, senilitě, impotenci, atd., podporující zdraví, sílu a život.

V 17. století „l ́aqua ardente“ zvanou Armanhac začali Holanďané vyvážet do světa z přístavů Bayonne a Bordeaux. Jak přesně se tato „eau-de-vie de vin“ destilovala a jak stárla, není známo, neb např. kontinuální alambic Armagnacais (destilační aparatura) považovaná dnes za „tradiční“ se objevuje až počátkem 19. století. A po r. 1878 phylloxera zničila v podstatě veškeré zdejší vinohrady, které byly jen částečně obnoveny po r. 1909. Též zdejší černý dub, ze kterého se vyráběly, sudy patří již k obrovským raritám. Roku 1936 došlo k rozdělení do třech regionů Armagnacu, kdy zde bylo poprvé ve Francii zaveden systém Appellation d ́Origine Controlée (A.O.C.).

Závěrem tohoto malého ohlédnutí po historii armagnacu bych rád zdůraznil, že většinu již od středověku známých blahodárných účinků dnes prokázal i moderní vědecký výzkum univerzity v Bordeaux. Gaskoňci se rádi stravují velmi tučnou a těžkou stravou jako husím a kachním masem, zvěřinou apod., pijí hodně červené víno a dopřávají si kapku armagnacu po ránu, po jídle i na noc. Patří však k nejzdravější, nejspokojenější a nejdéle žijící populaci nejen ve Francii, ale v celé Evropě! Za povšimnutí stojí i nejmenší výskyt kardiovaskulárních onemocnění na světě.

Výroba

Vinná réva se sklízí na přelomu září a října , poté putuje na statky kde se v pneumatických lisech lisuje vinná šťáva . Horizontální pneumatické lisy jsou používány proto aby se nerozdrtila jadérka z hroznů , pak je vinný mošt nahořklý . Vinný mošt pak zhruba tři týdny fermentuje a výsledkem je zkvašené slabé víno o 9 % alkoholu , ideálně připraveno k destilaci . Dále už putuje do palírny kde probíhá příprava sebraných plodů a destilace vybraných hroznů úrody. Destilace probíhá zpravidla od začátku prosince do konce ledna. Dva speciální měděné destilační přístroje alambic armagnacais produkují nepřetržitě okolo 1600l 60% alkoholu během 24 hodin, druhá destilace je poté provedena kontinuálním způsobem. Technika destilace sem přišla spolu s Arabskou kulturou . Gaskoňci tvrdí , že díky této jednoduché destilaci má pak vinná pálenka plnější a výraznější aroma a chuť . Je živější, lépe je pak v pálence rozpoznat vůni a chuť květů a čerstvého ovoce .

Zrání

Armagnac tradičně zraje v 400-420 litrových sudech z černého dubu známých jako „une pièce“. Gaskoňských černých dubů je však již velký nedostatek a tak se používají stále více sudy Limousin. Rozdíl mezi dřevy těchto dvou dubů je zásadní: Gaskoňský černý dub dává mnohem více hořkosti a taninu (tříslovin), Limousinský více sladkosti a vanilky. Armagnac čerstvě vypálen obsahuje cca 52-60% alkoholu a je výrazně ovocný. Nicméně navíc v sobě obsahuje mnoho pro armagnac charakteristických látek, z kterých ne všechny jsou chtěné a redukují se přirozeně oxidací po cca 12-15 letech zrání. Při dvojité destilaci mizí ihned a neb komerční trh vyžaduje produkci, která není příliš drahá (mladší amagnac) uplatňuje se stále více armagnac dvakráte destilovaný, který je více neutrální a přátelštější již po několika málo letech. Po destilaci a několikanásobné filtraci je prakticky bezbarvý destilát stočen do dubových sudů a převezen do sklepů, kde dlouhodobě zraje. Dubové dřevo zbarvuje armagnac postupně přes slámově žlutou, zlatě jantarovou až do světle rubínové barvy. Současně dochází i ke zjemňování chuti a poklesu alkoholu na 40%. Během zrání se armagnac ve sklepích pravidelně testuje, aby splňoval maximální kritéria kvality. Nejstarší ročníky jsou stáčeny a uchovávány v demižónech, protože po dlouhých zhruba šedesáti letech jsou sudy vylouhovány a nemají pálence co dát. Pálenka už tak na kvalitě nezískává , ba naopak je velmi citlivá a proto je dál uchovávána v demižónech kde už se dál nerozvíjí a nezraje .Tyto demižóny se uchovávají ve zvlášť chráněné místnosti , sklepích zvané „ Paradis „ kde je velmi omezený přístup

Oblasti výroby

Bas-Armagnac

Bas-Armagnac s 8 000ha vinic je dnes považován za kvalitativně nejlepší oblast. Avšak to, ani tak kvalitou půdy, ale spíše nejvyšší koncentrací respektovaných producentů a obchodníků s touto vzácnou tekutinou. Severozápadní písčité vinice départementu Les Landes se dokonce neoficiálně označují za Grand Bas-Armagnac. Písčitá půda s vyšším výskytem železa (sables fauves) nebo s kousky jílových hrud (boulbènes) dávají zdejším „eau-du-vin“ velikou měkkost, hebkost, komplexnost a plnost již po celkem krátkém zrání. Z vinných odrůd zde převažují Bacco a Ugni Blanc.

Ténaréze

Mnoho vynikajících nezávislých producentů je právě z Tenaréze. Tento centrální region s 6 500ha vinic má částečně rezavě písčitou, převážně však jílovitou a vápencovou půdu což dává „eau-de-vie“ pevnější a mohutnější tělo dovolující podstatně delší zrání, než pálenky z Bas-Armagnacu. Vinicím dominují odrůdy Ugni Blanc a Colombard. Ze zdejších vinic pochází též výborná vína Côtes de Gascogne.

Haut-Armagnac

Východní Haut-Armagnac pokrývá téměř 50% regionu Armagnacu. Nicméně na zdejších skalnatých kopcích dnes nalézáme nemnoho vinic – jen asi 500ha patřící několika málo vinařstvím. A to přestože ještě ve století devatenáctém to byla nejproslulejší oblast Armagnacu . Zdejší vápencové podloží dává „eau-du-vie“ která je suší a tvrdší a prý nezraje příliš dobře, proto se konzumuje spíše mladší kol. 10 let zrání. Otázkou je, zda toto tvrzení je úplně pravdivé. A to tím spíš, když vidíme, že dnes mají téměř všichni bohatí a vlivní výrobci Armagnacu vinice a vinopalny zcela na opačné straně regionu. Analogicky velmi podobné podloží patří například v Cognacu právě k těm nejlepším (Grande a Petite Champagne) a písčité oblasti s rychle a snadno zrající „eau-de-vie“ (Bon Bois a Bois Ordinaire) jsou naopak hodnoceny jako ty nejhorší. A i v Grand Champagne je Cognac tvrdší a sušší, proto mnohdy potřebuje i několik desítek let zrání než ze sebe vydá to nejlepší.

Odrůdy vína pěstované k výrobě armagnacu

Ugni Blanc je odrůda "par excellence" pro destilaci. Pěstuje se na vinicích naplavených písků v části regionu zvaném Bas-Armagnac. Je to odrůda výborně adaptovaná pro pálení jemných a aromatických vínovic. Armagnac pocházející z této odrůdy se pokládán za nejušlechtilejší.

Folle Blanche produkuje velmi aromatické a elegantní vínovice. Vyznačuje se perzistencí aroma s živými, suchými a ostrými tóny. Svůj opravdový buket vyjeví až po dlouhém, nejméně desetiletém stárnutí.

Baco je typická odrůda pro stárnutí. Po dlouhém uložení nabízí staré ročníkové armagnaky vyznačující se plným, bohatým a intenzivním aroma, kde vyjadřuje plně svoji kulatost, krásnou chuť a délku v ústech.

Colombard, vyznačující se aroma ovoce a koření, je odrůdou ceněnou hlavně při scelování odrůd.

Kategorie armagnacu

je určována podle stáří nejmladší použité vinné pálenky (eau-de-vie) :

v Three Star (Tři hvězdy) – minimální stáří armagnacu zrajícího v sudu 1 rok

v V.O., V.S.O.P., Réserve - minimální stáří armagnacu zrajícího v sudu 4 roky

v Extra, Napoleón, X.O., Vielle Réserve - minimální stáří armagnacu zrajícího v sudu 5 let.

v Ročníkové – ročníky již od roku 1900 až zhruba po rok 1990 , záleží na firmě .

Jak pít Armagnac?

Armagnac je hlavně digestiv tedy se tradičně podává po uspokojivém jídle. Což pochopitelně není jediný okamžik, kdy si lze armagnac dopřát. Výborně se hodí k mnohým desertům, kávě i doutníkům. Armagnac nechladíme a však ani neohříváme. K dostatečnému otevření vůně a chuti plně stačí zahřátí v ruce. Avšak tím jak se armagnac otepluje, z počátku zvyšuje aroma alkoholu namísto ovocnosti, tedy je nutné nechat armagnac dobře vydýchat. Tenkost skla je velmi důležitá. Ostatní se velice podobá ochutnávání vína – posuzuje se barva a čirost, nos nejprve bez aerace, druhé přivonění je po aeraci, opatrně z větší vzdálenosti neb vzlínající alkohol teprve po chvilce osvobodí krásné komplexní tóny na dně skleničky. Pak následuje ochutnání, nejprve jen několik kapiček, pak malý doušek s rolováním na patře. Po několika vteřinách (pokud nás nápoj uspokojil) polkneme a posuzujeme závěr a délku , která nám zůstává na patře . Pro a na zdraví se doporučuje konzumovat dlouhodobě 3-5cl denně. Při opomenutí denní dávku nezvyšujeme. Pro radost můžeme čas od času vypít i více. V žádném případě nedoporučujeme pít – co kdo snese, neb i ten nejlepší lék se při předávkování stává jedem.

Armagnac versus Cognac

na výrobu se používá několik odrůd vína X z 98% se na Ugni Blanc

pískové podloží X křídové podloží

tradiční pouze 1x destilován X vždy 2x destilován

sudy vyrobené z místních dubů X duby z oblasti Limousin

tradiční má svůj ročník X většinou směs ročníků

ročně cca 25 000 kartonů X ročně cca 2,5 milionů kartonů

Velký rozdíl však mezi těmito ušlechtilými destiláty není . Jedná se o stejnou vinnou pálenku jen s rozdílem zpracování , který je podstatný a to především v destilaci . Při výrobě Armagnacu vinaři používají více odrůd vinné révy a také staré gaskoňské odrůdy jako je Baco nebo Montils . Samozřejmě rozdíl je i ve velkosti daných oblastí kde se při výrobě cognacu hospodaří na šesti apelacích ( Crus ) a při výrobě Armagnacu pouze na třech .

COGNAC

Motto : Každý cognac je brandy ale ne každé brandy může být cognac .

Výroba cognacu spočívá zhruba ve stejném procesu jako při výrobě armagnacu . S rozdíly v destilaci , užším používáním odrůd vinné révy a velikosti dané oblasti apelací .

VÝROBA

Sklizeň vinné révy probíhá stejně až po destilaci kde se používá prastará takzvaná „ Chatentská metoda dvojího pálení „ v měděných kotlech zvané „ Alambic „ .

Nefiltrované víno se nalije do baňaté nádoby a zahřívá se , dnes už většinou plynem . Alkoholové výpary postupně stoupají vzhůru a shromažďují se v měděné kopuli zvané cibule nebo hruška . Z něj vychází trubice zvaná " LABUTÍ KRK " která se mění v kondenzační spirálu , která pak prochází chladící nádobou do sběrné kádě . Po ochlazení tyto páry kondenzují a stává se z ní první pálenka jemně zakalená s obsahem 27 až 32 % alkoholu . Tato tekutina se nazývá " BROUILLIS " nebo li " PŘEDEK " . K druhé destilaci se používá měděný kotel s kapacitou 30 hektolitrů . Druhé destilaci se říká " LA BONNE CHAUFFE " kde destilér zvaný " BOUILLEUR " odděluje velmi jemné prchavé prvky , jež se vypaří ze střední části jako první , při teplotě 22 až 27 stupňů . Této střední části se říká " SRDCE " , které se odchytává jakmile pálenka dosáhne 60 % alkoholu , nesmí však obsahovat více jak 72 % alkoholu . Oddělené další dvě části se nazývají " HLAVA " a " OCAS " které se vracejí k " BROUILLIS " a znovu se destilují . Je to velmi složitý proces vyžaduje opravdového odborníka Bouilleura s vytříbenou chutí . Různé palírny to dělají odlišnými způsoby ale u všech je velmi sledováno rozdělování příslušných frakcí tekutiny . Celý složitý proces trvá asi 16 až 24 hodin a veškerá destilace musí být ukončena nejpozději do 31 března následujícího roku od sklizně .

Po složitém destilačním procesu putuje čirý destilát v plné síle 70 % alkoholu do dubových sudů . Tato síla objemu alkoholu se brzy po destilaci redukuje buď destilovanou vodou nebo vodou smíchanou s koňakem . Zpočátku se redukuje na 50 % až 55 % alkoholu . Po té se redukuje postupně aby koňak neutrpěl příliš velkou změnu a to zhruba 5 % alkoholu za rok nebo v různých časových rozmezí podle délky zrání pro kterou je koňak určen .

Vrchol zrání přichází kolem padesáti let . Po šedesáti letech už koňak ze dřeva sudu skoro nic nezíská a kvalita se může i naopak zhoršit . Proto se pak přelévá do skleněných demižónů , kde už dál nezraje . Tyto zásoby velmi starého a vzácného koňaku se uchovávají v temných sklepích zvané " PARADIS " . Před mícháním se 1 rok až 3 roky koňak přelévá do kádí o 100 až 200 hektolitrech , aby se ustálil a byl připraven pro míchání a další zpracování . Po celou dobu zrání prostupuje dřevěnými sudy samovolné odpařování koňaku . Říká se tomu " ANDĚLSKÁ DAŇ " , úbytek odpařování činí kolem 3% . Proto sklepy zvané " CHAI " ve kterých sudy odpočívají , jsou pokryté černou plísní , která díky tomuto procesu vzniká . Na kvalitu koňaku působí mnoho vlivů . Už od samotné vinné révy , jejich odrůd , vinic " crus " dále umění destilace a v závěru uložení pálenky " eaux de vie " kde se ve sklepích šlechtí a zraje . Na výrobu jednoho litru koňaku je zapotřebí 11,5 kilo hroznu , 9,3 litru vína a mnoho práce , času a umění . Umění sklepmistra a míchání koňaku spočívá v tom , že pozoruje jak se surová lihovina vyvíjí . Ví kdy vyměnit sudy z vlhkých částí do sušších a zná správná místa k zrání . Mnohé se nacházejí v blízkosti řeky Charenté a proto obsahují vysoký podíl vlhkosti . Naopak sudy ze sušších sklepů vydávají ostřejší pálenku . Zkušený sklepmistr dle potřeby přemístí sudy z vlhčích sklepů do sušších , nebo z přízemních pater do horních sušších a vzdušnějších . Tím zaručí optimální rozvoj chutě a aroma. Před mícháním se pálenka přelévá do sudů zvaných " KÁDĚ " o obsahu od 100 hl. a více . Zde už působí znalosti , chutě a umění mistra míchače "BLENDERA " , který své tajemství předává z otce na syna . Míchají se zde různé stáří pálenek , kde k jednomu druhu koňaku je zapotřebí až stovky druhů pálenek . Poté se ještě pálenka dobarvuje karamelem a redukuje na 40 % alkoholu . Redukuje se buď destilovanou vodou a nebo vodou smíchanou s koňakem , té se říká " FAIBLES ". Namíchaný koňak pak ještě v kádích odpočívá od pár měsíců až třeba tři roky aby se koňak uklidnil a ustálil . Poté je připraven k lahvování . Některé firmy jako např. Delamain , nebo Audry láhve před plněním vyplachují mladým nebo ředěným koňakem aby koňak po naplnění do láhve neutrpěl velkou změnu . Firma Lhéraud , Ferrand aj . používají pro velmi staré a vzácné koňaky , ručně vyráběné a foukané lahve . Někdy jsou tyto láhve v limitované edici číslované . Samotná kultura výroby láhví je velmi široká a kreativní . Pro velmi staré a speciální koňaky se vytvářejí lahve z křišťálového skla zlacené 24 ti karátovým zlatem . Nebo jsou tyto koňaky ukládány do karaf z Limousinského porcelánu , také hojně zlacené . Co se týče tvarů , je to velmi široké spektrum , od různých tvarů jako např. knihy , golfové míčky , raketoplány až po karafy zlacené a prokládané diamanty . Někdy májí tyto speciální lahve a limitované edice větší cenu než samotný koňak ale bez něj by zase byli tyto lahve neprodejné . Zde se prostě snoubí prvotřídní kvalita koňaku s uměleckým dílem vytvořené z lahve .

Oblasti výroby

Oblast kolem řeky Charente je vhodná pro pěstování révy , má dobré klimatické podmínky o průměrné roční teplotě 13,3 stupňů . V létě okolo 21,8 stupňů a v zimě okolo 6,6 stupňů . Tato oblast je rozdělena na šest apelací . Grande Champagne , Petite Champagne , Borderies , Fins Bois , Bons Bois , Bois Ordinaires .

Srdce oblasti v křídové krajině leží v Grande Champagne . Zde je půda bohatá na vápence , proto se zde rodí koňak s jemným květinovým aroma , které vyžaduje dlouhé zrání v sudech . Tato oblast zvaná " CRUS " má rozlohu asi 13 249 ha. Ve středu této oblasti najdeme město Segonzac a na severním okraji leží nejznámější město Cognac .

Druhá významná oblast " crus " je Petite Champagne o rozloze asi 15 268 ha. která je uznávána až od roku 1938 a tvoří kolem Grande Champagne rozsáhlý půlkruh . Najdete tu známá města jako Jonzac , Archiac , Barbezieux . Tato "crus " je také bohatá na vysoký obsah křídy v půdě . Koňak vyroben z obou těchto oblastí nazýváme " FINE CHAMPAGNE " musí ale obsahovat alespoň 50% produktu z Grande Champagne .

Třetí oblast je nejmenší ze všech " crus " s názvem Borderies a velikosti 4 056 ha. Obsahuje o polovinu méně křídy než ostatní oblasti . Má velmi bohatou půdu a ojedinělé mikroklima . Koňak z této oblasti má jemnou květinovou chuť a aroma po fialkách . Rychle zraje v sudech ale je velmi náročný na míchání díky svému specifickému charakteru . Crus leží severně od města Cognac a sídlí tu města Burie , Richemont .

Další olasti jsou Fins Bois , Bons Bois , Bois Ordinaires . Původně to byli zalesněné oblasti " Bois " znamená LES . Okolo roku 1650 se tyto oblasti začali kultivovat na vinice.

Fins Bois leží severně od Cognacu a tvoří rozsáhlý kruh okolo předešlých třech oblastí . Pokrývá plochu 31 216 ha. a můžete tu navštívit města Saintes , Angouleme . Z této úrody vzniká až 40 % produkce koňaku .Půda je zde tvrdá , vápencová a vzniká zde plný , hladký koňak rychle zrající .

Bons Bois má jílový podklad s malým podílem křídy . Vinice zabírají 9 277 ha. a vyrobený koňak zde zraje opravdu rychle a má drsnější chuť .

Bois Ordinaires pokrývá vnější okraje všech " crus " s větší částí u pobřeží Atlantiku a zahrnuje i ostrovy Orléon a Ré . Stojí tu města Royan , Rochefort , Le Rochelle . Vinná réva tu ale zabírá pouze 1 066 ha. kvalita je nízká a upřednostňuje se zde spíš rybolov a turistický ruch .

Vysazuje se zde modrá réva pouze na 3 754 ha. a bílá réva - koňaková na 81 382 ha.

Odrůdy vína pěstované k výrobě cognacu

Ugni Blanc je odrůda "par excellence" pro destilaci. Je to odrůda výborně adaptovaná pro pálení jemných a aromatických vínovic. Zabírá zde 95% vinic , lisuje se z ní lehké víno s vysokým obsahem kyselin což tvoří skvělý základ pro destilaci.

Folle Blanche produkuje velmi aromatické a elegantní vínovice. Vyznačuje se perzistencí aroma s živými, suchými a ostrými tóny. Svůj opravdový buket vyjeví až po dlouhém, nejméně desetiletém stárnutí.

Colombard, vyznačující se aroma ovoce a koření, je odrůdou ceněnou hlavně při scelování odrůd. Odrůda z které se vyrábí víno s nižším obsahem kyselin a vyšším obsahem alkoholu , které u destilérů není moc žádoucí .

Kategorie cognacu

Koňak se na rozdíl od ostatních destilátů a vín nerozděluje na ročníky sklizně , protože se skládá z několika desítek vinných pálenek různého stáří . K výrobě koňaku X.O. o průměrném stáří 35 let je potřeba asi okolo 100 druhů vinné pálenky . Koňaky se označují písmeny nebo názvy podle stáří směsi pálenek a podle nejmladší pálenky se započítává stáří . Roku 1865 založil Maurice Hennessy stupnici podle které se rozdělují koňaky dle stáří a je používána dodnes . Je to :

V.S. - Very Spéciale - směs pálenek o stáří od 3 let

V.O. - Very Old - směs pálenek o stáří od 5 let

V.S.O.P. - Very Superior Old Pale - směs pálenek o stáří od 7 let

NAPOLEON - směs pálenek o stáří od 15 let

X.O. - Extra Old - směs pálenek o stáří od 30 let

EXTRA - směs pálenek o stáří od 35 let

Další starší a jiné specifické koňaky si firmy označují dle svých názvů a stáří jako např. Richard Hennessy 50 až 100 let , Martell Creation 50 let , Remy Martin Louis XIII 60 až 100 let aj . Některé firmy dnes od těchto označení opouštějí a nazývají koňaky svým názvem a stáří jako např. Hine - Rare & Delicate , Delamain - Pale & Dry to je i u Delamaina nejmladší koňak ale jeho stáří je 15 let . Takže u některých firem může být V.S.O.P. třeba i 15 let staré . Dnes se už ale vyrábějí i ročníkové koňaky ale jedná se většinou o speciální ročníky jako např. Fillioux 1924 , Delamain 1949,1968 , Prunier 20 letý ročníkový koňak . Na veškeré sklizně , destilaci a hlavně míchání koňaků dohlíží státem určený úřad BNIC Bureau National Interprofessionnel du Cognac . Který dohlíží na veškeré zákony okolo výroby a ochrany koňaku .

Jak pít cognac .

Toto luxusní pití má samozřejmě svůj rituál ochutnávání . Říká se , že pití koňaku je 70% čichání a 30% pití . K pití koňaku musíte mít i správné sklo . Sklenka na vyšší nožce ve tvaru tulipánu z čirého tenkého skla . Je důležité aby sklo bylo tenké , protože pak může jemné aroma pomalu stoupat z číše ohřívané dlaněmi . Profesionální míchači záměrně používají číše z tmavomodrého skla aby nebyli ovlivněni barvou koňaku nebo nějakým zakalením . Sklenku nikdy před podáváním NEPŘEDEHŘÍVÁME ! Nejvhodnější je přirozená teplota . Číše má být naplněná do jedné čtvrtiny aby vyniklo příjemné aroma . Když je sklenka příliš přeplněná , je množství uvolněného aroma příliš velké a silné . To samé naopak , je li ve sklence koňaku málo , aroma v tak malém množství naopak nevynikne .

První je vizuální vzhled . Barva by měla být zlatavá , jantarová až měděná . Záleží i na stáří koňaku , ty jsou většinou tmavší ale naopak mladší koňaky mohou být přibarvovány karamelem . Sklenku držíme za nožičku a lehkým nakloněním a zatočením vidíme jak koňak pomalu stéká po stěně sklenky .

Druhý je čich . Při posuzování aroma přidržte číši lehce v dlaních . Postupným zahříváním stoupá lehce jemné aroma . Pak přiložte lehce k nosu a nadechněte se skvělého aroma . Jemně zakružte sklenkou v dlani aby se promíchalo stoupající aroma a vdechli jste ho v patřičné síle . Pokud koňak stárne v sudu déle jak 20 let , projevuje se velmi vyhledávaným stylem " RANCIO " . Je aroma složené z kořeněných a vanilkově dřevitých tónů .

Třetí je samotné pití . Pije se po malých dávkách aby se prodloužil příjemný požitek . Koňak nechte rozvinout v zadní části úst , kde se nacházejí citlivé chuťové buňky . Chuť by se měla rozprostřít po celé zadní části patra . Čím déle chuť zůstává , tím má lepší " závěr " . Mladý koňak bude chutnat jako ohnivý a ostrý . Čím je koňak starší , tím je jemnější a má vyváženější komplexní chuť .

Myslím že tyto dva ušlechtilé destiláty jsou tou pravou vizitkou francouzského národa . V těchto pálenkách je obsažena bohatá historie obou oblastí . Jak už Cyrano , D‘ Artagnan , tak velký Napoleon , král František první a v nedávné současnosti i president Mitterrand jsou ikony těchto krajů . Hodnotit tyto destiláty je tak trochu zavazující jelikož se jedná opravdu o skvosty mezi lihovinami . Vím , že dostupnost díky ceně je malá ale musíme si na druhou stranu uvědomit , že výroba je velmi náročná a doba zrání a šlechtění je příliš dlouhá a nákladná . Kde se ale můžeme díky této tekutině vracet do minulosti , do dávné historie ? Kde můžeme ochutnat nápoj našich předků , kteří ho před sto a více lety právě oni míchali . Myslím že označení „ ušlechtilý destilát „ je opravdu ten pravý .

Autor: Milan Pavlíček | středa 25.5.2011 7:42 | karma článku: 17.09 | přečteno: 7487x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Bylo soužití Židů a Arabů vždycky tak problematické?

Strašné události, ke kterým došlo v posledních dnech v Izraeli , vedou každého slušného člověka, kterému se hnusí násilí, k zamyšlení: Vždycky se muslimové s židy takhle nenáviděli?

25.7.2017 v 8:25 | Karma článku: 10.37 | Přečteno: 369 | Diskuse

Jana Slaninová

Nepřirozené věci: rodičovská práva gayů

Koutkem oka mi zaškubaly diskuze o tom, co je v přírodě a mezi lidmi přirozené či nikoli. Co vlastně my, zplozenci civilizace, víme o přirozenosti?

25.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 19.30 | Přečteno: 624 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Gen. Poslední...a výborný

Gen je jako otisk v kůži navěky, těžko jizvu zamaskujeme. Využijeme-li možnost, i to se trochu dá. Jsou však otisky, které jsou požehnáním a jizva ozdobou. Gen je daný. Anebo vytvořený. Třeba Fero Fenič i Břetislav Rychlík to umí

25.7.2017 v 1:04 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 477 | Diskuse

Ladislav Jílek

Šarbel Machlúf

Většině lidí to jméno asi nic neříká. Je to poustevník, který žil v 19. Století v Libanonu. Je uctíván jako světec a dnes je jeho svátek.

24.7.2017 v 21:30 | Karma článku: 9.34 | Přečteno: 176 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když kluci choděj s klukama a chtěj dítě….

No, když jsem si dneska přečetla titulek, že Ústavní soud dal rodičovská práva gayům, nevylítla jsem vzteky ze židle, protože by mi to bylo stejně houby platný. Jen jsem se přesvědčila v tom,

24.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 40.91 | Přečteno: 2908 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2190
Jsem jeden z mála fandů ušlechtilých destilátů , jako je " Eau de Vie " voda života a tou je pro mne Cognac . TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.