Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pozdravy z Cognacu - III

12. 09. 2010 8:00:05
Lyon za námi , cesta ubíhala noční Francií a my se hnali místními cestami přes spící vesnice a městečka k nájezdu na dálnici E 70 a dál po ní k většímu městu Clermont Ferrand , další vyznačený bod v itineráři ...

Zhruba devadesát kilometrů jsme ukusovali po místních cestách a já čekal že by se měl už v blízkosti ukázat někde ve tmách nájezd na tu proklatou dálnici . Jenže stále nic ! Dálnice nepřicházela a já už byl nervózní že jedeme špatně a pozdě . Tak sem to kolem půl druhé ráno pral na plný plyn hlava nehlava , vesnice nevesnice . Jenže francouzské vesnice a města se hlavně vyznačují tím , že mají vybudované minimálně dva a více kruhových objezdů , podle velikosti města . Tyto objezdy vše zpomalují už jen tím , že je na nich osázeno tisíce zbytečných dopravních značek . Další chuťovka jsou zpomalovací příčné pruhy - retardéry , které dokážou Frantíci nainstalovat na nejneobvyklejší místa na vozovce . Taky jsme jich pár s Páťou okusili , když jsme přes ně skákali jak při časovce na rallye . Všiml si toho i klimbající Jirka , jak se řítím a říká " Ty vole , zklidni to , čeká na nás koňak a né v nemocnici nebo na hřbitově . " Měl pravdu , sklidnil jsem to a po pár kilometrech se konečeně ukázala cedule navádějící na vymodlenou dálnici .

Dálnice už byla v pohodě a po druhé ráno jsme se rozhodli trochu si odpočinout a prospat abychom do našeho vysněného cíle nepřijeli zmuchlaný jako z popelnice . Zastavili jsme na velkém parkovišti u pumpy , ještě se posilnili řízky a salámem z domova co zbyli a hurá do peřin . Na sklopených sedačkách se spalo nic moc ale díky únavě to šlo celkem slušně . Ráno nás přivítalo mlhavým počasím , kde už ale mezi mraky prosvítali první paprsky slunce " Bude hezky " říkám s pocitem , že na cestu nám počasí přeje . Vylezli jsme ze zafuněného auta , vyvětrali smrad a pokračovali dál . Koukám do mapy a itineráře kolik ještě kilometrů a zjišťuji , že už je to jen nějakých dvě stě padesát kilometrů , no tak hurááá jedem .

Ráno už nás vítala oblast " Limousin ", oblast kde se pěstuje bílý dub k výrobě sudů na koňak a které vévodí město " Limoges ". Dřevo z limousinského a troncaiského dubu je jediné , které se k výrobě sudů používá . Jen pár firem jako například Hennessy , dělá pokusy s jinými duby jako je třeba sibiřský dub . Vyrábí se zde také známý limousinský porcelán , který se také používá k výrobě překrásných karaf na koňak . Jsou to zlacené karafy do kterých se ukládá starý , ušlechtilý koňak a cena této karafy tomu také odpovídá .

Dále bylo na řadě starobylé město Angouleme , překrásné město s bohatou historií . Pro nás to byla vstupní brána do oblasti nám zaslíbené . Zde už jsme projeli oblast " Bons Bois " to jedna z okrajových apelací ze všech šesti kde se pěstuje vinná réva pro koňak . Od Angouleme jsme už vjížděli do druhé apelace jak říkají Frantíci " Crus " zvanou "Fins Bois " a už jsme cítili , že jsme tady v tom našem vytouženém kraji .

A už tu byli vesničky , které jsme projížděli s názvy o kterých jsem jen četl na internetu nebo v knihách o koňaku při studování toho kraje . Při projíždění těchto vesnic jsem hádal jaká tady v těch stavení sídlí známá jména koňakových firem . Kolem poledne už jsme vjížděli do druhého známého koňakového města Jarnac . V tomto překrásném a poklidném městečku na řece Charenté jsme na chvilku zastavili na náměstíčku " Place Du Chateau " , které vonělo poledním poklidem , rušené jen hlavní cestou vedoucí do Cognacu . Starobylému náměstí vévodil typický francouzský dům nebo spíš palác jak Frantíci hrdě tato stavení nazívají . Bylo to sídlo firmy Courvoisier s překrásným parkem . To už nás navnadilo na město Cognac . Odjíždíme dál , Jirka se slovy " My se sem ještě vrátíme a s námi žízeň ! "

"Do Cognacu je to už jen čtrnáct kilometrů , tak oči otevřené vole " říkám Jirkovi . Ten si lebedil v sedačce se slovy " no já se z toho přece nepo... ale už bych dal ten hotel , záchod a postel . Mělo by to být někde při cestě . " Vjíždíme do Cognacu , města vysněného , kde už na nás čekají ti známí chlapíci Martell , Hennessy , Otard , Camus , Larsen a jiní které hodláme pokořit .

Můj první dojem z vysněného města nebyl až tak vzrušující jak jsem si vysnil . Čekal jsem vesničky a městečka obklopené vinicemi . Staré kostelíky , romantické domečky a sklepy se zdmi a střechami které jsou zčernalé od andělské daně , alkoholu po léta vypařující se z dubových sudů ve kterých po dlouhá léta sklepmistři uložili " Eu De Vie - vodu života " . To vše utopené v dlouhých a širých lánech poseté vinnou révou . Místo toho už při příjezdu lemovali cestu různé sklady a hospodářské budovy , menší fabriky , prostě podobný venkov jako u nás . Řekl jsem si " no nevadí , bude líp vždyť je to teprve začátek ". Našli jsme hotel na okraji města , alespoň tak mi to připadalo . Bylo to v části města zvané " Chateaubernard " do centra pěkný kus pěšky jak jsme po sléze taky zjistili .

V hotelu Mercure nás mladá recepční ubytovala ve druhém patře . Jirka s ní vyřídil nutné formality a šli jsme bydlet na pokoj . Cestou se ho ještě ptám " hele opravdu je to zadarmo ? Aby pak na nás na konci nevybalili nějakou drastickou sumu v Euro . " Jirka říká " Neboj ňák to dopadne , když tak si to odmakáme v kuchyni nebo na vinici ." " Tvůj optimismus bych chtěl mít vole ." Pokojík hezký , útulný a moderně zařízený i s klimatizací a televizí . Jirka si konečně udělal na záchodě své potřeby a pak si ještě zul boty , což znamenalo smrad úplně všude . Jako protiútok jsem zvolil malé doutníčky jak říkají Kubánci " cigareli ". Zpočátku to vypadalo na výbuch ale díky vytrvalému větrání bylo vše zažehnáno . Vybalili jsme si věci a hurá do města okouknout situaci .

Musím přiznat , že po osmnácti set kilometrech jsme byli docela svěží a pelášili po hlavní třídě " Avenue Victor Hugo " do centra vzdáleného asi tři kilometry . Cestou do centra jsme míjeli plno zaparkovaných autobusů u kterých se shromažďovali a postávali mladí lidé v kostýmech a tahali z autobusů různé hudební nástroje , trumpety , bubínky , harmoniky a jiné . Další zase nacvičovali taneční kroky a různá seskupení . Říkám " co to , co to ? že by nějaká sláva ? " A Jirka na to " No jo kvůli nám ty chytráku ." Proč né říkám , " uviděj dva pěkný slovanský kluky . " Šli jsme dál , míjeli různé obchody a firmy i všudypřítomný market " Lidl ", který je snad všude po Evropě . Hlavní třídou jsme konečně dorazili do centra na náměstí Františka prvního , " Place Francois 1 er " zdejšího rodáka v Chateau du Cognac , dnes sídlo firmy " Otard " . Později se stal František první králem Francie a vládl od roku 1515 do roku 1547 byl nazýván jako král otec . V středu náměstí vévodí jeho jezdecká socha ale na první pohled také podivná stavba a to postavená tribuna a různé zátarasy . Povídám " hele tady fakt něco bude , že by opravdu kvůli nám ? " A Jirka na to " To víš že jo , takový exoty fakt ještě neviděli , pojď jdeme se podívat do Martellu". Prošli jsme ulicí Allées De La Corderie na náměstíčko zvané " Place De Edouard Martell " kde byl také vchod do firmy Martell . Pak ale také vidím v ulici na opačné straně náměstíčka štít hotelu Ibis a říkám " Ty vole proč ten váš říďa nerezervoval hotel Ibis ? když to taky patří vaší firmě ? Byli bychom v centru a nemuseli bychom tady pořádat turistiku za chlastem !" . " Hele blbečku ! buď rád , že máš kde složit tu tvojí debilní palici a ještě zadarmo se snídaní , debile ."odpovídá Jirka . No dobrá tak jdeme na naší první ochutnávku...

Autor: Milan Pavlíček | neděle 12.9.2010 8:00 | karma článku: 7.94 | přečteno: 1210x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Letos budeme mít dva zástupce ve fotbalové Lize mistrů. A to jen díky mně!

Možná tomu nevěříte, ale je to tak. Plzeň i Slávie se letos probojují do základních skupin fotbalové Ligy mistrů. Dělám to proto, abych odčinil tu blamáž českých tenistů na Wimbledonu, kterou jsem způsobil také já...

25.7.2017 v 8:31 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 196 | Diskuse

Dita Jarošová

Skuteční zbabělci?

Jazzmin otec Giu, byl předtím, než byl povolán na dvouletou zelenou povinnost, takový beatník, dalo by se říci. Rozhodně se s vervou bránil tomu, co mu jeho otec vštěpoval, jezdil po trampech a nešel ani na jím vybranou školu...

24.7.2017 v 23:07 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 404 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (106)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O řemesle psaní článků. Javorová Vyhlídka, 15. dubna 2006.

24.7.2017 v 21:07 | Karma článku: 4.35 | Přečteno: 112 | Diskuse

Pavel Vávra

Báseň tatínkovská 3

Rozhodl jsem se zveřejnit několik básní a hrozně mě štve, že to nejde pez perexu a nadpisu. Prej sem musim něco napsat:-( Podle mě je nejlepší si ale přečíst přímo tu báseň. Ať se Vám líbí:-)

24.7.2017 v 21:04 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jiří Babor

Kulku do hlavy

Popravdě řečeno i mě se tahle báseň zdá poněkud bizarní, ale ve skutečnosti je to o důvěře komu svěřit svůj život.

24.7.2017 v 20:26 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2190
Jsem jeden z mála fandů ušlechtilých destilátů , jako je " Eau de Vie " voda života a tou je pro mne Cognac . TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.