Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pozdravy z Cognacu - III

12. 09. 2010 8:00:05
Lyon za námi , cesta ubíhala noční Francií a my se hnali místními cestami přes spící vesnice a městečka k nájezdu na dálnici E 70 a dál po ní k většímu městu Clermont Ferrand , další vyznačený bod v itineráři ...

Zhruba devadesát kilometrů jsme ukusovali po místních cestách a já čekal že by se měl už v blízkosti ukázat někde ve tmách nájezd na tu proklatou dálnici . Jenže stále nic ! Dálnice nepřicházela a já už byl nervózní že jedeme špatně a pozdě . Tak sem to kolem půl druhé ráno pral na plný plyn hlava nehlava , vesnice nevesnice . Jenže francouzské vesnice a města se hlavně vyznačují tím , že mají vybudované minimálně dva a více kruhových objezdů , podle velikosti města . Tyto objezdy vše zpomalují už jen tím , že je na nich osázeno tisíce zbytečných dopravních značek . Další chuťovka jsou zpomalovací příčné pruhy - retardéry , které dokážou Frantíci nainstalovat na nejneobvyklejší místa na vozovce . Taky jsme jich pár s Páťou okusili , když jsme přes ně skákali jak při časovce na rallye . Všiml si toho i klimbající Jirka , jak se řítím a říká " Ty vole , zklidni to , čeká na nás koňak a né v nemocnici nebo na hřbitově . " Měl pravdu , sklidnil jsem to a po pár kilometrech se konečeně ukázala cedule navádějící na vymodlenou dálnici .

Dálnice už byla v pohodě a po druhé ráno jsme se rozhodli trochu si odpočinout a prospat abychom do našeho vysněného cíle nepřijeli zmuchlaný jako z popelnice . Zastavili jsme na velkém parkovišti u pumpy , ještě se posilnili řízky a salámem z domova co zbyli a hurá do peřin . Na sklopených sedačkách se spalo nic moc ale díky únavě to šlo celkem slušně . Ráno nás přivítalo mlhavým počasím , kde už ale mezi mraky prosvítali první paprsky slunce " Bude hezky " říkám s pocitem , že na cestu nám počasí přeje . Vylezli jsme ze zafuněného auta , vyvětrali smrad a pokračovali dál . Koukám do mapy a itineráře kolik ještě kilometrů a zjišťuji , že už je to jen nějakých dvě stě padesát kilometrů , no tak hurááá jedem .

Ráno už nás vítala oblast " Limousin ", oblast kde se pěstuje bílý dub k výrobě sudů na koňak a které vévodí město " Limoges ". Dřevo z limousinského a troncaiského dubu je jediné , které se k výrobě sudů používá . Jen pár firem jako například Hennessy , dělá pokusy s jinými duby jako je třeba sibiřský dub . Vyrábí se zde také známý limousinský porcelán , který se také používá k výrobě překrásných karaf na koňak . Jsou to zlacené karafy do kterých se ukládá starý , ušlechtilý koňak a cena této karafy tomu také odpovídá .

Dále bylo na řadě starobylé město Angouleme , překrásné město s bohatou historií . Pro nás to byla vstupní brána do oblasti nám zaslíbené . Zde už jsme projeli oblast " Bons Bois " to jedna z okrajových apelací ze všech šesti kde se pěstuje vinná réva pro koňak . Od Angouleme jsme už vjížděli do druhé apelace jak říkají Frantíci " Crus " zvanou "Fins Bois " a už jsme cítili , že jsme tady v tom našem vytouženém kraji .

A už tu byli vesničky , které jsme projížděli s názvy o kterých jsem jen četl na internetu nebo v knihách o koňaku při studování toho kraje . Při projíždění těchto vesnic jsem hádal jaká tady v těch stavení sídlí známá jména koňakových firem . Kolem poledne už jsme vjížděli do druhého známého koňakového města Jarnac . V tomto překrásném a poklidném městečku na řece Charenté jsme na chvilku zastavili na náměstíčku " Place Du Chateau " , které vonělo poledním poklidem , rušené jen hlavní cestou vedoucí do Cognacu . Starobylému náměstí vévodil typický francouzský dům nebo spíš palác jak Frantíci hrdě tato stavení nazívají . Bylo to sídlo firmy Courvoisier s překrásným parkem . To už nás navnadilo na město Cognac . Odjíždíme dál , Jirka se slovy " My se sem ještě vrátíme a s námi žízeň ! "

"Do Cognacu je to už jen čtrnáct kilometrů , tak oči otevřené vole " říkám Jirkovi . Ten si lebedil v sedačce se slovy " no já se z toho přece nepo... ale už bych dal ten hotel , záchod a postel . Mělo by to být někde při cestě . " Vjíždíme do Cognacu , města vysněného , kde už na nás čekají ti známí chlapíci Martell , Hennessy , Otard , Camus , Larsen a jiní které hodláme pokořit .

Můj první dojem z vysněného města nebyl až tak vzrušující jak jsem si vysnil . Čekal jsem vesničky a městečka obklopené vinicemi . Staré kostelíky , romantické domečky a sklepy se zdmi a střechami které jsou zčernalé od andělské daně , alkoholu po léta vypařující se z dubových sudů ve kterých po dlouhá léta sklepmistři uložili " Eu De Vie - vodu života " . To vše utopené v dlouhých a širých lánech poseté vinnou révou . Místo toho už při příjezdu lemovali cestu různé sklady a hospodářské budovy , menší fabriky , prostě podobný venkov jako u nás . Řekl jsem si " no nevadí , bude líp vždyť je to teprve začátek ". Našli jsme hotel na okraji města , alespoň tak mi to připadalo . Bylo to v části města zvané " Chateaubernard " do centra pěkný kus pěšky jak jsme po sléze taky zjistili .

V hotelu Mercure nás mladá recepční ubytovala ve druhém patře . Jirka s ní vyřídil nutné formality a šli jsme bydlet na pokoj . Cestou se ho ještě ptám " hele opravdu je to zadarmo ? Aby pak na nás na konci nevybalili nějakou drastickou sumu v Euro . " Jirka říká " Neboj ňák to dopadne , když tak si to odmakáme v kuchyni nebo na vinici ." " Tvůj optimismus bych chtěl mít vole ." Pokojík hezký , útulný a moderně zařízený i s klimatizací a televizí . Jirka si konečně udělal na záchodě své potřeby a pak si ještě zul boty , což znamenalo smrad úplně všude . Jako protiútok jsem zvolil malé doutníčky jak říkají Kubánci " cigareli ". Zpočátku to vypadalo na výbuch ale díky vytrvalému větrání bylo vše zažehnáno . Vybalili jsme si věci a hurá do města okouknout situaci .

Musím přiznat , že po osmnácti set kilometrech jsme byli docela svěží a pelášili po hlavní třídě " Avenue Victor Hugo " do centra vzdáleného asi tři kilometry . Cestou do centra jsme míjeli plno zaparkovaných autobusů u kterých se shromažďovali a postávali mladí lidé v kostýmech a tahali z autobusů různé hudební nástroje , trumpety , bubínky , harmoniky a jiné . Další zase nacvičovali taneční kroky a různá seskupení . Říkám " co to , co to ? že by nějaká sláva ? " A Jirka na to " No jo kvůli nám ty chytráku ." Proč né říkám , " uviděj dva pěkný slovanský kluky . " Šli jsme dál , míjeli různé obchody a firmy i všudypřítomný market " Lidl ", který je snad všude po Evropě . Hlavní třídou jsme konečně dorazili do centra na náměstí Františka prvního , " Place Francois 1 er " zdejšího rodáka v Chateau du Cognac , dnes sídlo firmy " Otard " . Později se stal František první králem Francie a vládl od roku 1515 do roku 1547 byl nazýván jako král otec . V středu náměstí vévodí jeho jezdecká socha ale na první pohled také podivná stavba a to postavená tribuna a různé zátarasy . Povídám " hele tady fakt něco bude , že by opravdu kvůli nám ? " A Jirka na to " To víš že jo , takový exoty fakt ještě neviděli , pojď jdeme se podívat do Martellu". Prošli jsme ulicí Allées De La Corderie na náměstíčko zvané " Place De Edouard Martell " kde byl také vchod do firmy Martell . Pak ale také vidím v ulici na opačné straně náměstíčka štít hotelu Ibis a říkám " Ty vole proč ten váš říďa nerezervoval hotel Ibis ? když to taky patří vaší firmě ? Byli bychom v centru a nemuseli bychom tady pořádat turistiku za chlastem !" . " Hele blbečku ! buď rád , že máš kde složit tu tvojí debilní palici a ještě zadarmo se snídaní , debile ."odpovídá Jirka . No dobrá tak jdeme na naší první ochutnávku...

Autor: Milan Pavlíček | neděle 12.9.2010 8:00 | karma článku: 7.94 | přečteno: 1213x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Lucie Menclíková

Jak se mě ten nahoře snažil uplatit

Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.

25.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 368 | Diskuse

Marcela Valouchová

Utopie

Jel po rovné nové silnici. Na tmavém asfaltu bylo namalováno bílé značení. Ten kontrast ještě podtrhoval novotu silnice. Vyjel na polní cestu a zastavil. Pomalu vystoupil z auta.

25.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.22 | Přečteno: 125 | Diskuse

Josef Němec

Konečná

Návrat na místo, které si každý musí prostě zamilovat. Zapadlá vesnička Three Pines v kanadských horách ožívá díky L. Pennyové již popáté, pro české čtenáře tak není žádnou neznámou. Naopak našla si své fanoušky, které umí potěšit

24.9.2017 v 20:53 | Karma článku: 4.68 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 158 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 379 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2212
Jsem jeden z mála fandů ušlechtilých destilátů , jako je " Eau de Vie " voda života a tou je pro mne Cognac . TOPlist


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.